Alžběta Báthoryová

13. července 2008 v 19:18
Hraběnka
je považována za nejhrůznější vražedkyni v dějinách Uher. Narodila se r. 1560 v Nyírbátoru jako dcera župana hraběte Jiřího Báthoryho z ecsedské větve rodu a Anny, dcery sedmihradského vévody Štěpána Báthoryho (1477-1534) ze somlyóovské větve rodu. Alžběta byla příslušnicí mocné a věhlasné rodiny jedné z nejmocnějších v Uhrách i Evropě. Její předkové svůj původ odvozují ze starobylého rodu Hunt-Poznan, který se vzpomíná už v 10. století za panování uherského krále Štěpána. Příjmení Báthory začali používat od r. 1279, kdy se usadili v lokalitě Báthor. Postupně se tento rod zařadil mezi nejbohatší v Uhrách. Jeho členové působili v mnohých významných politických i církevních funkcích a zastávali ty nejvýznamnější úřady v zemi.
Ve svých patnácti letech byla provdána za župana a hl. kapitána uherských vojsk hraběte Františka II. Nádasdyho (1555-1604). Taktéž velmi krutého a sadistického vojáka jenž disponoval obrovskou silou a byl postrachem nejen pro turecká vojska. Alžběta žila střídavě na rodinných panstvích po celých Uhrách, nejčastěji v Sárváru, Keresztúru, Čachticích, Vranově na Topľou a v palácích v Prešpurku (Bratislavě) a Vídní. Na svou dobu byla velmi vzdělaná, hovořila latinsky, maďarsky i německy. Se svým manželem udržovala společenské styky s předními uherskými magnátskými rodinami v monarchii, především pak s rodinou hraběte Jiřího Thurzo. Nádasdy a Thurzo se spolu seznámili v době tureckých válek. Jejich rodiny se pak vzájemně navštěvovali, chodily na svatby svých dětí a manželky obou si vzájemně dopisovali.
Nejmasovější vražedkyně v uherských dějinách, počet jejích obětí dle pověsti byl 650 (současní historici uvádí spíše na 300 obětí, naopak A. Štiavnický podle posledních průzkumů uvádí až na 3000 obětí), týrala své vězně hrůznými způsoby. Polévala je nahé studenou vodou v zimě na mraze dokud zcela nezmrzli, propichovala jehlicemi a jehlami za nehty, týrala hořícími svíčkami nebo žhavé jehlice či železa vkládala do genitálií svých obětí, přičemž dívky umíraly ve strašných bolestech. Ne vždy však její oběti zemřely. Převážně mladé dívky získávala prostřednictvím svých přisluhovačů pod záminkou služby na svých hradech, únosy z domovů a chytáním na cestách. Nešlo přitom vždy jen o děti-siroty, ale i o děvčata z chudších šlechtických rodin. Nejvíce mladých dívek umučila v Čachticích a Sárváre, ale i v Prešpurku a Vídni. Z lékařského hlediska šlo o nemocnou impulsivní sadistku, přičemž krutosti na ženách páchala pod tlakem neodolatelného vnitřního impulsu. Dispozice ke krutosti se přitom v její rodině projevovaly vcelku často. O její činnosti věděli od začátku (prokazatelně od r. 1585) kromě jejích přisluhovačů i úředníci na panstvích, kteří se však obávali vše prozradit. Věděl o nich pravděpodobně i manžel František Nádasdy, který je nejen kryl, ale v mnohém i inspiroval svou ženu. Masové vraždění "krvavé grófky" vyvolávalo odpor poddaných natolik, že například v Čachticích nemohla ven z hradu bez ozbrojeného doprovodu ani ve dne. Její zločiny se ovšem nedalo zakrývat věčně, nehledě na to, že v širokém okolí jejích hradů se nacházely zbytky částí lidského těla, které přisluhovači Alžbětiny špatně zakopaly a vlci zcela nesežraly či je po zimě odkryl sníh a psi a vlci roznesli po krajině. Mrtvoly byly pohřbívané nejen v polích a lesích, ale i na hřbitovech či v obilných jámách. Na konci r. 1603 zasílá vážně nemocný Nádasdy dopis hraběti Jiřímu Thurzo, kde ho žádá o ochranu své rodiny - dětí i manželky Alžběty Báthoryové i rodinného majetku. Nádasdyho kromě přátelství k Thurzovi spojoval i nepřímo příbuzenský vztah, do něhož se dostal právě přes rod Báthory. Obě rodiny navíc pojí i další příbuzenské pouto, když ovdovělá Alžběta provdala starší dceru Annu za Mikuláše Zrínského (1580-1622), hlavního
kapitána zadunajských vojsk a bratrance Jiřího Thurzo. Alžběta nadále páchá své zločiny a po smrti svého muže buduje na Čachtickém hradu mučírny. Její zuřivost a nelidskost se však stále více dostává na veřejnost. Pod tlakem proti zločinům čachtické paní veřejně vystoupil až protestantský kazatel Š. Maďari v Sárvári, přímo králi napsali dopis obyvatelé Čachtic a sám čachtický farář J. Abrahamides-Ponický se obrátil o pomoc na svého nejvyššího nadřízeného superintendanta Eliáše Lányho do Bytče. Král Matyáš II. proto 5.3.1610 ukládá hraběti Thurzo, tehdy již uherskému palatinovi (nejvyššímu zemskému správci a soudci po králi), prošetřit tyto zločiny. Vyšetřovateli byli členové prešpurského tabulárního soudu Ondřej Keresztúry a Mojžíš Cziráky. Palatinovi Thurzo nastávají těžké chvíle. Jeho odpůrci pod vedením hraběte Petra Fábryho, kardinála Forgácha a Imricha Megyeriho žádají řádné prošetření a veřejný soud. Thurzo ví, že by měl podle platných feudálních zákonů za takovéto zločiny poslat i tak vysokou šlechtičnu jako byla Alžběta Báthoryová před soud a na trest smrti (nehledě na to, že mezi oběťmi jsou i šlechtičny), ovšem na druhou stranu takovou situaci nemůže připustit. Jsou pro to důvody osobní - přátelské a příbuzenské i politické. Alžběta jakožto příslušnice přední uherské aristokracie měla mocné příbuzné a jejím odsouzením by byly ohroženy nádasdyovské majetky a veřejná potupa celé rodiny. Alžbětin synovec Gabriel Báthory byl sedmihradským knížetem a Thurzo nesměl dát podnět nepokojnému Sedmihradsku k dalšímu otevřenému sporu proti Habsburkům. Navíc Thurzův dvorní rádce evangelický superintendent Lány předává hraběti dopis od čachtického faráře, který ho utvrzuje z možného vojenského konfliktu ze strany sedmihradského knížete Báthoryho. Jak se ukazuje, tak vážnost tohoto nebezpečí přikrášlila sama Alžběta aby zastrašila bezmocného čachtického faráře. Uherský palatin hrabě Thurzo se rozhoduje splnit slib daný Nádasdymu, zdržuje vyšetřování a spolu s Alžbětinými zeti domlouvá plán na záchranu rodinného majetku. Pod jejich nátlakem sepsala Alžběta tajně testament, ve kterém celý majetek odkazuje svým dětem. Alžběta věděla o vyšetřování které se proti ní vede, ale stále spoléhala na své
postavení. Přesto měla v Čachticích připravenou kolonu vozů na útěk do Sedmihradska. Jakmile byl Thurzo informován o výsledcích vyšetřování, rozjel se 29. prosince 1610 společně s Alžbětinými zeti a oddílem vojska do Čachtic. Zde údajně přistihli Alžbětu přímo při mučení mladých děvčat. Podle domluveného plánu ji palatin Thurzo na místě odsoudil na doživotní vězení na Čachtickém hradě a okamžitě ji i uvěznil. Na palatina Thurzo jsou vyvíjeny opětovné nátlaky ze všech stran. Především pak další příbuzný Alžběty, sedmihradský kníže Zikmund Báthory požaduje propuštění čachtické paní s tím, že sám se postará o její diskrétní dožití na některých z jeho panství v Sedmihradsku. V lednu 1611 se ve Velké Bytči konal soudní proces s Alžbětinými přisluhovači Janem Ujvárim (Fickem), jenž byl odsouzen k trestu smrti setnutím hlavy, Helenou Jóovou a Dorotou Szentesovou, které byli odsouzeny taktéž na smrt upálením zaživa. Předtím jim kat železnými kleštěmi odštípl prsty na rukách. Rozsudek byl tentýž den vykonán. O pár dní později odsoudili a upálili zaživa Majerníkovou z Myjavy, obviněnou z čarodějnictví a příprav jedů, které si u ní Alžběta Báthoryová objednávala. Tím ovšem vše neskončilo a panovník vidíc stále možnost zisku Nádasdyovského majetku pro královskou korunu, nařizuje 14. 1. 1611 palatinovi nové vyšetřování. Ke králi se donesli nové informace a panovník nařídil vídeňské komoře odsoudit Alžbětu Báthoryovou k trestu smrti. Thurzovi se však podařilo i toto nařízení odvrátit. Panovník se navíc dozvídá o testamentu, jímž byl majetek Nádasdyů odkázán dětem a tudíž by nepřipadl královské koruně a pravděpodobně proto ztratil i o tento případ zájem. Veřejný soud se tak s "krvavou grófkou" nikdy nekonal a Alžběta zemřela 21. srpna 1614 uvězněná na Čachtickém hradu. V listopadu téhož roku jí
pochovali v kryptě čachtického kostela. Podle jiných zdrojů je Alžběta pochována v rodinné hrobce v Sárvári.
Krutost a útlak čachtické paní se přenášel dál v lidových pověstech a postupně se Báthoryová stala hrůznou legendou. O jejím sadistickém mučení se dochovalo mnoho příběhů, které byly z velké části i přikrášleny například koupelemi v krvi mladých dívek či zavíráním žen do tzv. železné panny, zařízení na popravu zvlášť krutým způsobem, kdy oběť dali do duté figury lidské postavy jenž se mechanicky zavírala, přičemž železné klíny odsouzeného probodly. Ani krvavé koupele ani železná pana se však nikdy neprokázaly. Z lékařského hlediska bylo koupání v krvi kvůli zkrášlení nesmyslné, krev se rychle sráží, stydne a zapáchá. Taktéž použití železné pany už v době Báthoryčky (přelom 16. a 17 stol.) se zdá být nepravděpodobné. Podobná pana se snad uvádí v inventáři Trenčína až r. 1678. Doposud nevyjasněný problém však tkví především v otázce, zda se sama Alžběta nestala obětí své doby. Období 16. a 17. stol. se v celé Evropě vyznačuje mocenskými boji nejen mezi státy, ale i královskou korunou a předními feudály. Nebylo tomu jinak ani v Uhrách, kde se Habsburci snažili protlačit svou centralistickou vládu, protireformaci a mocenskou převahu nad Turky. Alžběta, jako členka mocného a téměř
nezávislého rodu jejíž příbuzní stáli v čele země, o kterou probíhal politický habsbursko-turecký (křesťansko-muslimský) boj, stála uprostřed všeho dění. Navíc krutost nad poddanými a vrozený sadismus v rodě Báthoryů nebyl v této době neznámý. Proč tedy takový hon právě na Alžbětu? Řada historiků se přiklání k verzi, že Alžběta byla jen osobou na špatném místě a v nesprávný čas. Na jedné straně se zde odehrával politický boj mezi hrabětem Thurzo jako palatinem uherským a sedmihradskými knížaty z rodu Báthory, z jiného pohledu je tu králův zájem o majetek Nádasdyů a Báthoryů, jenž zde brání hrabě Thurzo z pozice příbuzného Báthoryů a přítele zemřelého chotě Alžběty. V neposlední řadě nemůžeme přehlédnout snahu Habsburků o kontrolou nad Sedmihradskem a tím i omezit vliv rodu Báthory na toto území. Nicméně ať už na pozadí toho příběhu bylo cokoliv, sadismus krvavé grófky je nepochybný stejně tak, jako přínos jejího života do literatury a byznysu dnešní moderní doby.
http://www.horrorblood.com/elisabeth20bathory.jpg
Obrázek “http://civilizace.mysteria.cz/image/clanky/slechta/cachtice.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Andrea Andrea | 22. září 2008 v 14:59 | Reagovat

žena na obrázku "elisabeth20bathory.jpg" nie je Elisabeth Bathory - to viem na 100 %. Navyše, spomínaný obraz je zo 16. stor, a nie z obdobia, kedy žila E. Bathory.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama